Úvěry na směnku

Jde o úvěry založené na vlastnostech směnky. Směnky vstupují jako instrument platebního styku a později jsou využity k bankovním úvěrům. Směnka u takovýchto úvěrů přebírá funkci ručení.

Typy směnek:

Směnka cizí – výstavce (trasant) přikazuje určité osobě (směnečníkovi), aby zaplatil ve stanoveném termínu směnečnému věřiteli (remitentu) určitou peněžní částku

Směnka vlastní – výstavce se zavazuje, že zaplatí určitou částku určité osobě (remitentu) ve stanovené lhůtě

Směnky nabízejí řadu možností využití např.:

prostředek k získání obchodního úvěru: kupující platí prodávajícímu za odebrané zboží či služby směnkou platnou až po uplynutí určité doby dané splatností směnky

platební prostředek: kupující zaplatí vystavením směnky nebo převede ve prospěch prodávajícího směnku, jejíž je majitelem

prostředek k získání bankovního směnečného úvěru: majitel směnky prodá – eskortuje směnku před dnem její splatnosti bance (eskontní úvěr) nebo výstavce směnky požádá banku o akcept směnky, kterou na ni vystavil (akceptační úvěr), popřípadě o ručení za svůj směnečný závazek (avalovaný úvěr)

zajišťovací prostředek: klient deponuje v bance jako zajištění přijatého úvěru směnku, může se jednat o směnku, kterou na klienta někdo převedl a klient zde vystupuje jako směnečný věřitel

K tomu, aby byla směnka platná a umožnila tak jejímu majiteli uplatnění příslušných práv na uhrazení konkrétní finanční částky, musí obsahovat některé základní náležitosti:

označení, že jde o směnku pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána

bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou

sumu

jméno toho, kdo má platit (směnečník)

údaj splatnosti

údaj místa, kde má být placeno

jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (remitent)

datum a místo vystavení směnky

podpis výstavcův

Více o půjčkách na směnku a další informace.

Zveřejněno 8. 11. 2011